Obézní, ale fit.
Nadváha se šíří západním světem, stává se proto čím dál více terčem varování. Právem. Jenže mnohem důležitější než objem tuku, jímž naše tělo trýzníme, může být docela jiný faktor, naznačuje aktuální studie.
Samotným cvičením zhubnete těžko. Ale i tak vám přinese zdravější život.
Zní to jako rouhání, nadváha je přece spojena s mnoha zdravotními riziky. A to ostatně pořád platí, studii vydanou v magazínu British Journal of Sports Medicine je nutné číst obezřetně. Nebezpečí spojená s nadbytečnými tuky nezlehčuje, jen nahlíží na zdraví komplexněji a na boj s obezitou přísněji.
Bezmocné cvičení a všemocná obezita?
Jednoho z jejích autorů Glenna Gaessera k ní dovedl jeho dlouhodobý zájem o problematiku nadváhy. Trvá roky, obnáší řadu výzkumů a je trochu obrazoborecký, dokládá totiž, jak málo efektivní je pro boj s nadváhou cvičení. Spálíme při něm totiž mnohem méně kalorií, než bychom soudili.
Jeho pokusy jako by si vzaly za cíl lidi od hubnutí skrze fyzickou aktivitu odradit. V roce 2015 například sledoval, co udělá s více než osmdesátkou žen s nadváhou program, který jim předepsal tři třicetiminutové procházky týdně. Po dvanácti týdnech jich trochu zhublo jen pár, pětapadesát z nich ovšem naopak nabralo víc tuku, než mělo před výzkumem.
Studie z roku 2021 ostatně dodává, že tělo se cvičením nejenže zbaví jen nepatrného počtu kalorií, ale že ztrátu přinejmenším čtvrtiny z nich si navíc kompenzuje. V případě lidí s relativně vysokou mírou tělesného tuku je to dokonce polovina a více. Gaesser poté navíc poznamenává, že většina lidí po shození kila zase přibere. A podtrhuje, že jo-jo efekt s sebou nese stejně početná zdravotní rizika jako obezita samotná.
Jako by jeho vědecké úsilí chtělo dovést veřejnost k rezignaci na cvičení. Jenže je to přesně naopak, jeho výzkumy přinesly i další zjištění. Slabý efekt cvičení na boj s nadbytečnými kily byl jen jedním sdělením jeho výzkumů. Jiné studie jeho laboratoře totiž doložily, že když jeho dobrovolníci a dobrovolnice v rámci experimentů začali cvičit, s jejich nadváhou to sice, jak už víme, nepohnulo – ale i tak se domohli významného zlepšení v mnoha ohledech, zahrnovaly krevní tlak, hladiny cholesterolu, inzulinovou rezistenci, markery cukrovky druhého typu.
Gaesser tedy začal pátrat po tom, jestli cvičení jednoduše nezlepšuje metabolické zdraví navzdory obezitě.
Kondice je mocnější než obezita
Cvičit se vyplatí, i když se tak nadváhy nezbavíte.
Zatím posledním výsledkem Gaesserova úsilí je studie, kterou sepsal spolu se Siddharthou Angadim a dalšími kolegy. Vede nás k novému uvažování o obezitě a k přehodnocení významu úbytku váhy jako klíče pro zdravý život, soudí portál SciTechDaily. Práce v zásadě říká, že existuje mnohem silnější, průkaznější, mocnější faktor pro délku zdravého života, případně pro předčasné úmrtí.
Onen činitel má přitom docela známé jméno: kondice. Kardiovaskulární kondice. Její moc prokázala Angadiho a Gaesserova analýza dvaceti předchozích prací, které obsáhly pozorování více než 398 tisíc mužů a žen.
Zjištění jsou přitom zřejmá. Pokud je podle nich člověk kardiovaskulárně fit, má stejné vyhlídky na délku života, ať je jeho index tělesné hmotnosti jakýkoli. Jinými slovy, lidé s obezitou a nadváhou, kteří byli v dobré kardiovaskulární kondici, nebyli vystaveni většímu riziku úmrtí z kardiovaskulárních příčin než lidé, kteří byli jak fit, tak normální tělesné váhy.
Kardiovaskulární kondice byla dokonce tak mocným faktorem, že obézní lidé, kteří se jí mohli pyšnit, měli významně nižší riziko předčasného úmrtí, téměř o polovinu, než lidé zdravé váhy, jimž však kardiovaskulární kondice scházela. Jak onu kondici výzkum definoval? Přisoudil jim těm, kdo se v testech VO2max umístili nad dvacátým percentilem své věkové skupiny. VO2max přitom vypovídá o tom, jak dobře srdce a žíly tlačí krev do svalů a zbytku těla.
„Ukázalo se, že kondice je mnohem podstatnějším faktorem pro riziko předčasného úmrtí než tloušťka,“ shrnuje základní zjištění Angadi. A tělesný pohyb chválí, opěvuje. Vysvětluje, že cvičení sice nadváhu ani obezitu neporazí – jenže nás rizika předčasného úmrtí zbaví i tak. Dokáže totiž zlepšit kondici, naše kardiovaskulární schopnosti.
„Cvičení je víc než jen způsobem, jak pálit kalorie. Je skvostným lékem na optimalizaci obecného zdraví. A dokáže významně snížit nebezpečí kardiovaskulárních potíží a předčasného úmrtí ze všech příčin, a platí to pro lidi všech velikostí,“ zdůrazňuje Angadi.
Zdravější tuk
Není tu jako tuk. Některý může být zdravější a každopádně ho tělo může skladovat na zdravějších místech.
Gaesserova a Angadiho studie totiž doložila, že největší snížení rizika úmrtí na kardiovaskulární nemoci čeká na ty, kdo dosud pohyb zcela opomíjejí, život téměř prosedí – rozhodnou se fyzické aktivitě střídmě věnovat. Obnáší to například svižnou chůzi celkem po třicet minut denně.
Jejich studie přitom přišla necelé tři měsíce po práci Michiganské univerzity, která na stůl položila neméně provokativní zjištění. Lidé, kteří pravidelně sportují, mají zdravější břišní tuk, shrnuje je portál NPR.
Studie zkoumala tukovou tkáň z oblasti břicha u dobrovolníků a dobrovolnic, kteří se nelišili tloušťkou, tuku měli na břichu stejně. Měli však rozdílný přístup k tělesní aktivitě, jedno pravidelně cvičili, druzí se pohybu vyhýbali. Rozborem jejich břišních tukových tkání přitom výzkum zjistil, že se velmi lišily.
„Odhalili jsme, že ti, kdo se pravidelně hýbali, měli ve svých tukových tkáních víc cév, tkáň byla méně tuhá. Tkáň byla též méně náchylná k zánětům,“ popisuje jeden z autorů studie Cheehon Ahn. Dodává, že tuková tkáň sportovců obsahovala též více prospěšných proteinů. Sečteno podtrženo, jejich tuk byl zdravější.
A výzkum došel ještě k jednomu zjištění. Tuková tkáň lidí, co se pravidelně hýbali, nyla pružnější, snadněji se rozšiřovala, expandovala. I to autorský kolektiv oceňuje, i když to zní naprosto kontroverzně. „Lidé si řeknou: Přece nechceme, aby moje tukové buňky expandovaly!“ komentuje to vedoucí práce Jeff Horowitz. A vysvětluje, proč je jejich expanze příhodnou věcí: „Když totiž neexpandují, musí odcházet tuk někam jinam, a on si to namíří na špatná místa, jako je srdce, játra.“
Následkem jsou vážné choroby jako srdeční nemoci, cukrovka. Tuk lidí, co cvičí, tomu předchází – ač ho mohou mít na těle stejně jako ti, co zahálí. Jakkoli jsou závěry studie provokativní, dávají naději, míní Horowitz. I proto, že „jak stárneme, přibere téměř každý z nás“. A cvičení nám pomůže ke zdravějšímu tuku a zdravěji skladovanému.
Zdroj: https://www.idnes.cz/xman/styl/obezita-nadvaha-kondice-fit-zdravi-studie-kardiovaskularni-nemoci-tuk.A241204_133835_xman-styl_fro/3#space-a
Obézní, ale fit.
Nadváha se šíří západním světem, stává se proto čím dál více terčem varování. Právem. Jenže mnohem důležitější než objem tuku, jímž naše tělo trýzníme, může být docela jiný faktor, naznačuje aktuální studie.
Samotným cvičením zhubnete těžko. Ale i tak vám přinese zdravější život.
Zní to jako rouhání, nadváha je přece spojena s mnoha zdravotními riziky. A to ostatně pořád platí, studii vydanou v magazínu British Journal of Sports Medicine je nutné číst obezřetně. Nebezpečí spojená s nadbytečnými tuky nezlehčuje, jen nahlíží na zdraví komplexněji a na boj s obezitou přísněji.
Bezmocné cvičení a všemocná obezita?
Jednoho z jejích autorů Glenna Gaessera k ní dovedl jeho dlouhodobý zájem o problematiku nadváhy. Trvá roky, obnáší řadu výzkumů a je trochu obrazoborecký, dokládá totiž, jak málo efektivní je pro boj s nadváhou cvičení. Spálíme při něm totiž mnohem méně kalorií, než bychom soudili.
Jeho pokusy jako by si vzaly za cíl lidi od hubnutí skrze fyzickou aktivitu odradit. V roce 2015 například sledoval, co udělá s více než osmdesátkou žen s nadváhou program, který jim předepsal tři třicetiminutové procházky týdně. Po dvanácti týdnech jich trochu zhublo jen pár, pětapadesát z nich ovšem naopak nabralo víc tuku, než mělo před výzkumem.
Studie z roku 2021 ostatně dodává, že tělo se cvičením nejenže zbaví jen nepatrného počtu kalorií, ale že ztrátu přinejmenším čtvrtiny z nich si navíc kompenzuje. V případě lidí s relativně vysokou mírou tělesného tuku je to dokonce polovina a více. Gaesser poté navíc poznamenává, že většina lidí po shození kila zase přibere. A podtrhuje, že jo-jo efekt s sebou nese stejně početná zdravotní rizika jako obezita samotná.
Jako by jeho vědecké úsilí chtělo dovést veřejnost k rezignaci na cvičení. Jenže je to přesně naopak, jeho výzkumy přinesly i další zjištění. Slabý efekt cvičení na boj s nadbytečnými kily byl jen jedním sdělením jeho výzkumů. Jiné studie jeho laboratoře totiž doložily, že když jeho dobrovolníci a dobrovolnice v rámci experimentů začali cvičit, s jejich nadváhou to sice, jak už víme, nepohnulo – ale i tak se domohli významného zlepšení v mnoha ohledech, zahrnovaly krevní tlak, hladiny cholesterolu, inzulinovou rezistenci, markery cukrovky druhého typu.
Gaesser tedy začal pátrat po tom, jestli cvičení jednoduše nezlepšuje metabolické zdraví navzdory obezitě.
Kondice je mocnější než obezita
Cvičit se vyplatí, i když se tak nadváhy nezbavíte.
Zatím posledním výsledkem Gaesserova úsilí je studie, kterou sepsal spolu se Siddharthou Angadim a dalšími kolegy. Vede nás k novému uvažování o obezitě a k přehodnocení významu úbytku váhy jako klíče pro zdravý život, soudí portál SciTechDaily. Práce v zásadě říká, že existuje mnohem silnější, průkaznější, mocnější faktor pro délku zdravého života, případně pro předčasné úmrtí.
Onen činitel má přitom docela známé jméno: kondice. Kardiovaskulární kondice. Její moc prokázala Angadiho a Gaesserova analýza dvaceti předchozích prací, které obsáhly pozorování více než 398 tisíc mužů a žen.
Zjištění jsou přitom zřejmá. Pokud je podle nich člověk kardiovaskulárně fit, má stejné vyhlídky na délku života, ať je jeho index tělesné hmotnosti jakýkoli. Jinými slovy, lidé s obezitou a nadváhou, kteří byli v dobré kardiovaskulární kondici, nebyli vystaveni většímu riziku úmrtí z kardiovaskulárních příčin než lidé, kteří byli jak fit, tak normální tělesné váhy.
Kardiovaskulární kondice byla dokonce tak mocným faktorem, že obézní lidé, kteří se jí mohli pyšnit, měli významně nižší riziko předčasného úmrtí, téměř o polovinu, než lidé zdravé váhy, jimž však kardiovaskulární kondice scházela. Jak onu kondici výzkum definoval? Přisoudil jim těm, kdo se v testech VO2max umístili nad dvacátým percentilem své věkové skupiny. VO2max přitom vypovídá o tom, jak dobře srdce a žíly tlačí krev do svalů a zbytku těla.
„Ukázalo se, že kondice je mnohem podstatnějším faktorem pro riziko předčasného úmrtí než tloušťka,“ shrnuje základní zjištění Angadi. A tělesný pohyb chválí, opěvuje. Vysvětluje, že cvičení sice nadváhu ani obezitu neporazí – jenže nás rizika předčasného úmrtí zbaví i tak. Dokáže totiž zlepšit kondici, naše kardiovaskulární schopnosti.
„Cvičení je víc než jen způsobem, jak pálit kalorie. Je skvostným lékem na optimalizaci obecného zdraví. A dokáže významně snížit nebezpečí kardiovaskulárních potíží a předčasného úmrtí ze všech příčin, a platí to pro lidi všech velikostí,“ zdůrazňuje Angadi.
Zdravější tuk
Není tu jako tuk. Některý může být zdravější a každopádně ho tělo může skladovat na zdravějších místech.
Gaesserova a Angadiho studie totiž doložila, že největší snížení rizika úmrtí na kardiovaskulární nemoci čeká na ty, kdo dosud pohyb zcela opomíjejí, život téměř prosedí – rozhodnou se fyzické aktivitě střídmě věnovat. Obnáší to například svižnou chůzi celkem po třicet minut denně.
Jejich studie přitom přišla necelé tři měsíce po práci Michiganské univerzity, která na stůl položila neméně provokativní zjištění. Lidé, kteří pravidelně sportují, mají zdravější břišní tuk, shrnuje je portál NPR.
Studie zkoumala tukovou tkáň z oblasti břicha u dobrovolníků a dobrovolnic, kteří se nelišili tloušťkou, tuku měli na břichu stejně. Měli však rozdílný přístup k tělesní aktivitě, jedno pravidelně cvičili, druzí se pohybu vyhýbali. Rozborem jejich břišních tukových tkání přitom výzkum zjistil, že se velmi lišily.
„Odhalili jsme, že ti, kdo se pravidelně hýbali, měli ve svých tukových tkáních víc cév, tkáň byla méně tuhá. Tkáň byla též méně náchylná k zánětům,“ popisuje jeden z autorů studie Cheehon Ahn. Dodává, že tuková tkáň sportovců obsahovala též více prospěšných proteinů. Sečteno podtrženo, jejich tuk byl zdravější.
A výzkum došel ještě k jednomu zjištění. Tuková tkáň lidí, co se pravidelně hýbali, nyla pružnější, snadněji se rozšiřovala, expandovala. I to autorský kolektiv oceňuje, i když to zní naprosto kontroverzně. „Lidé si řeknou: Přece nechceme, aby moje tukové buňky expandovaly!“ komentuje to vedoucí práce Jeff Horowitz. A vysvětluje, proč je jejich expanze příhodnou věcí: „Když totiž neexpandují, musí odcházet tuk někam jinam, a on si to namíří na špatná místa, jako je srdce, játra.“
Následkem jsou vážné choroby jako srdeční nemoci, cukrovka. Tuk lidí, co cvičí, tomu předchází – ač ho mohou mít na těle stejně jako ti, co zahálí. Jakkoli jsou závěry studie provokativní, dávají naději, míní Horowitz. I proto, že „jak stárneme, přibere téměř každý z nás“. A cvičení nám pomůže ke zdravějšímu tuku a zdravěji skladovanému.
Zdroj: https://www.idnes.cz/xman/styl/obezita-nadvaha-kondice-fit-zdravi-studie-kardiovaskularni-nemoci-tuk.A241204_133835_xman-styl_fro/3#space-a