vlajka czvlajka sk

Pečivo dříve a nyní

V minulosti patřila moučná jídla nedílně k běžnému jídelníčku. Avšak mezi pečivem, které jíme nyní a které pekly naše babičky, je naprosto propastný rozdíl. Je totiž nutričně úplně jiné než dříve.

               Jen si představte současnou buchtu – pominu tu koupenou, která má ještě mnohé další „vylepšující“ látky, a budu se držet buchty, kterou si v dobré víře upečete doma sami, tj. buchta takříkajíc domácí. Na přípravu domácí buchty nepochybně použijete následující suroviny: mléko z krabice – odtučněné, nebo „plnotučné“, ono ale plnotučné není, to by nemělo 3% tuku, ale více než 4%, dále kvasnice, nejlépe trvanlivé, vejce nejasného obsahu různých látek v tuku, náhražku klasického tuku – tedy margarín a bílá mouka pšeničná. K tomu dostatek bílého cukru. A náplň – třeba koupená marmeláda tj. jablka, dochucovadla, barviva, konzervanty a další aditiva. Je jen málo domácností, kde se dnes „ztrácí čas“ výrobou vlastních džemů či marmelád, které jsou z opravdového ovoce, většinou regionálního původu a kromě pektinu, jenž se používá jako zahušťovadlo, neobsahují žádná další aditiva.

            Dříve se buchty dělaly z mléka čerstvého, opravdu plnotučného, velmi často kozího, kvasnice se prodávaly v podobě polotekuté, chodili s nimi kvasnikáři, později tuhé vážené, na které můžeme narazit ještě i dnes, vejce domácí od slepic krmených opravdu „bio“ krmivem tj. čerstvou trávou, zrním, kváskem, skořápkami, a samozřejmě si k tomu vyhrabaly různé žížaly, červíky, brouky apod. Tuk byl většinou domácí sádlo (jiné nebylo), výjimečně máslo, také čerstvé, nemražené, od travou se živící krávy a mouka byla žitná celozrnná. Bílá se také používala, ale jen výjimečně, při slavnostních příležitostech, proto se v mnoha písních zmiňují buchty z bílé mouky, protože byly vzácné.  Těsto se moc, lépe řečeno skoro vůbec, nesladilo. Jako sladidlo sloužila náplň – třeba mák s povidly, sušené nakrájené ovoce s tvarohem. Nebo se některé buchty neplnily, ale až po upečení se potřely medem, tak jak to známe třeba s jidáši na Velký pátek. Pro ušetření a také zvláčnění těsta se mohla část mouky nahradit strouhanými bramborami.

             Chleba se pekl převážně z žitné mouky a to většinou s četností 1 x za 14dní a POZOR - nikdy se nejedl čerstvý. V době kdy se upekl nový bochník, byl ještě v domácnosti ten z předchozího pečení a než se dojedl, byl čerstvý chleba třeba 2 dny starý. Chléb se nikdy nevyhazoval (dar Boží), nýbrž se jedl se, až se dojedl. Pokud byl už tvrdý tak, že se nedal kousat, používal se k přípravě polévek, nastrouhaný jako zahušťovadlo do polévek a omáček. Tuhý chléb také současně masíroval dásně při kousání, což byl další jeho prospěch. Udržoval se zabalený do bílého plátna. A měl samozřejmě vlastnost opravdu žitného pečiva – byl sice hutný již po upečení, ale vydržel v této konzistenci mnohem déle.

               Pokud Vás pečivo našich předků zaujalo a chtěli byste si vyzkoušet jeho přípravu, napište na mail našeho Institutu zdravého života info@welko.cz a  bude-li Vás dostatek, můžeme na toto téma uspořádat workshop a upéct si pečivo, jaké pekly naše babičky.

Autor: Ing. Dita Desová (lektorka Institutu zdravého života Welko)

Přidat komentář

Napište jméno propasti v Moravském krasu

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.